17.05.2017

Celiakie

Co je to Celiakie?

Název celiakie je odvozen od latinského slova coeliacus, jež pochází z řeckého κοιλιακός koiliakόs “břišní”.

Celiakie je onemocněním autoimunitním, přičemž „spouštěčem“ autoimunitní reakce je lepek. Je to nemoc chronická s onemocněním sliznice tenkého střeva způsobená nesnášenlivostí lepku (neboli glutenu), což je označení pro směs bílkovin obsaženou v pšenici, žitu, ječmeni a ovsu. Nesnášenlivost přetrvává celoživotně a je částečně geneticky determinována. Spouštět ji mohou rotaviry či adenoviry. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, při dodržování bezlepkové diety však vymizejí všechny její příznaky. Kožní projevy nesnášenlivosti lepku se označují jako Duhringova nemoc.

Celiakie je mnohdy mylně považována za onemocnění vznikající výlučně v dětském věku. To je pravděpodobně dáno tím, že u novorozených dětí jsou její příznaky zpravidla daleko snáze rozpoznatelné, zatímco v pozdějším věku probíhají často skrytě a nevýrazně, což mimo jiné značně komplikuje diagnózu. Celiakie se však může projevit i kdykoliv v dospělém věku, nejčastěji pak mezi 20. – 30. rokem věku.

 Pokud celiak lepek přijme, pak dojde k podráždění sliznice a zánětu tenkého střeva, který se projevuje celou řadou negativních projevů. Mezi ty patří například nechutenství, únava, nadýmání, průjem, nevolnost, někdy i bezvědomí a značný úbytek hmotnosti. Včasně neodhalené onemocnění může v krajním případě vést i k rozvoji cukrovky a rakovině.

Vznik a rozvoj celiakie podmiňují dva základní faktory. Přítomnost lepku (glutenu) v konzumované potravě v kombinaci se senzitivním organismem pacienta.

U neléčených pacientů se také klasicky objevuje nedostatek laktázy a laktózová intolerance (nesnášenlivost zejm. mléčného a řepného cukru).

Formy celiakie

V současné době lékaři rozeznávají pět forem celiakie, které se od sebe liší anamnézou, charakterem a intenzitou obtíží, které mohou být typické či atypické. A také histologickým nálezem na sliznici tenkého střeva. Jedná se o formu klasickou, subklinickou (nebo také atypickou), silentní, latentní a potenciální. Jednotlivé formy celiakie mohou přecházet v jiné formy, takže to, že je někomu zjištěna latentní forma neznamená, že nemůže přejít v tu klasickou.

Klasická forma je charakteristická výskytem typických střevních příznaků (jako je průjem, nebo zácpa a nadýmání), přítomností protilátek a pozitivním histologickým nálezem ve střevní sliznici.

Subklinická forma má výrazné mimostřevní příznaky (metabolická osteopatie, neplodnost, hematologické a biochemické změny). Protilátky i histologický nález naznačují pozitivitu, avšak ne vždy tomu tak je.

Silentní forma (tichá) je forma celiakie, při níž se příznaky nevyskytují. Má však pozitivní tkáňové protilátky i histologický nález. Často je zjištěna u jedinců, kteří mají v rodině někoho, kdo už celiakií trpí.

Při latentní formě nejsou přítomné obtíže. Protilátky jsou přítomné a v histologickém nálezu je zjištěno zvýšené množství intraepiteliálních lymfocytů (zkratka IEL- jsou to speciální bílé krvinky) s tím, že povrch sliznice tenkého střeva je normální. V tomto případě se může jednat o pacienty v časné fázi onemocnění, kdy ještě nedošlo k poškození sliznice tenkého střeva. Někteří pacienti pak mohou trpět pouze dočasnou intolerancí vůči lepku.

Poslední z forem celiakie je potenciální forma. Tato forma také nevykazuje žádné příznaky. Je u ní možnost negativity protilátek a jedinou známkou onemocnění je zvýšené množství IEL v histologickém nálezu. Stejně jako u předchozí formy je sliznice tenkého střeva normální.

Sdílet